Opory pro kombinované studium
Pozn. Text napsaný kurzívou bude přepsán, případně vymazán.
Název předmětu:
Základy obecné psychologie
PRO POKRAČOVÁNÍ KLIKNI NA ODKAZ NÍŽE
Studijní obor: Sociální patologie a prevence
Akademický rok: 2005/06
Autor textu: Doc, Phdr, Jitka Šimíčková-Čížková, CSc.
Obsah předmětu
1. Vývoj názorů na duševní život člověka a předmět psychologie
2. Pojetí osobnosti v psychologii
- Poznávací procesy související s orientací v prostředí
- Paměť jako základ duševního života
- Psychologie myšlení a tvořivosti
- Duševní výkonnost člověka – schopnosti, dovednosti, inteligence
- Citový život člověka. Biologický základ citů a jejich sociální formování
- Typy citové aktivity člověka – temperament
- Motivační zaměřenost chování
- Postoje a hodnotová orientace
- Chování v náročných situacích
- Zhodnocení osobnosti – charakter a vůle
- Psychologické výzkumné metody
Úvod
Cíle a záměry studia:
u Absolvent předmětu bude schopen:
u Orientace v poznatcích, které vysvětlují podstatu duševního života
u Porozumí utváření obsahu duševního života a duševní výkonnosti člověka
u Porozumí citovým reakcím a bude umět rozlišit různé kvality prožívání
u Určit příčiny chování člověka
Výkladová část textu
Modul 1: Vývoj názorů na duševní život člověka a předmět psychologie
Úvodní téma seznamuje studující s názory na duševní život a s utvářením psychologie jako samostatné vědy. Téma obsahuje také přehled nejznámějších teorií, které vysvětlují duševní život člověka.
Klíčová slova modulu 1:
duše, duševní život, psychologie, psychoanalýza, hlubinná psychologie, analytická psychologie, individuální psychologie, behaviorismus, neobehaviorismus, sociální behaviorismus, humanistická psychologie
Odkazy na studijní literaturu
ATKINSONOVÁ, R. L. a kol. Psychologie. Praha: Portál, 2003
NAKONEČNÝ, M. Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia, 2004
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověk. Olomouc: UP, 2004 (3. vyd.)
VÁGNEROVÁ, M. Úvod do psychologie. Praha: Karolinum, 1997
Kontrolní otázky
1. Vysvětlete rozdíl mezi pojmy duše a duševní život.
2. Objasněte příčiny vzniku samostatné vědecké disciplíny psychologie.
3. Charakterizujte pojetí utváření duševního života z hlediska hlubinné psychologie. Rozlište Freudovu psychoanalýzu, Jungovu analytickou psychologii a Adlerovu individuální psychologii.
4. Charakterizujte behavioristické pojetí psychologie.
5. Charakterizujte humanistickou psychologii.
Modul 2: Pojetí osobnosti v psychologii.
Pojem osobnost je v psychologii chápán specificky na rozdíl od jiných věd. Osobnost je v psychologii užívána ve smyslu uvědomování si vlastní existence. Obsahuje možnost sebeprosazování, nazírání do nitra duševního života a tím i možnost záměrně poznávat okolní svět. Osobností se člověk nerodí, nýbrž se jí stává. Základním projevem osobnosti je vědomí vlastního „já“, které určuje identitu člověka i její kontinuitu v čase.
Klíčová slova modulu 2:
vědomí tělového já a psychického já, sebeobraz a sebepojetí, geneze osobnosti, reálné a ideální já
Odkazy na studijní literaturu
ATKINSONOVÁ, R., L. a kol. Psychologie. Praha: Portál, 2003
NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: Academia, 2002
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
VÁGNEROVÁ, M. Úvod do psychologie. Praha: Karolinum, 1997
Kontrolní otázky
1. Vysvětlete definici: „Osobnost je člověk, který vystupuje navenek jako psychologický celek“
2. Jaký význam má naše tělo při utváření osobnosti?
3. Jak se vytváří sociální „já“?
4. O čem vypovídá naše sebepojetí?
Modul 3: Poznávací procesy související s orientací v prostředí
Člověk je vybaven základní psychickou potřebou orientace ve světě, v němž žije. Poznání tohoto prostředí je předpokladem k úspěšné adaptaci jak ve smyslu dobrého využití životních podmínek, tak ve smyslu vyhnutí se různým rizikům a ohrožením.
Aktuální odrážení okolního prostředí nám umožňují naše smysly. Pociťování jednotlivých kvalit životního prostředí i z vlastního organismu označujeme jako počitky. Zřídka však přijímáme jen jednu kvalitu okolního prostředí. Od recepce – pociťování, pojímáme do vědomí, tj. percipujeme (vnímáme) soubor informací, které zabezpečují kontakt jedince s prostředím. Vnímání je přijímání a zpracování informace o vnějším a vnitřním prostředí člověka.
Klíčová slova modulu 3:
počitek, recepce, vjem, vnímání, percepce, receptor, analyzátor, bdělost, lucidita, typ ranní a večerní, pozornost, vlastnosti pozornosti, klamy, iluze, analytický a syntetický typ
Odkazy na studijní literaturu
ATKINSONOVÁ, R. L. a kol. Psychologie. Praha: Portál, 2003
NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, 1995
PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Olomouc: UP, 2004
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
Kontrolní otázky
1. Které receptory se podílejí na vzniku počitků?
2. Jaký význam má analyzátor v poznávání prostředí?
3. Popište průběh vnímání jako účelnou organizaci smyslových dat.
4. Rozlište individuální typy ve vnímání.
5. Rozlište vjemové klamy a iluze.
6. Co je lucidita a jaké typy lucidity znáte?
7. Které jsou základní vlastnosti pozornosti? Jakou funkci má pozornost v procesu poznávání?
Modul 4: Paměť jako základ duševního života
Lidská paměť umožňuje nejenom přežití na základě využívání minulých zkušeností, ale je nezbytná pro zajištění kontinuity života i osobnosti. Paměť je důležitým subsystémem psychiky vedle vědomí a osobnosti. Téma má postihnout paměť jako proces a také systém, způsob organizace pamětních obsahů, druhy paměti a modely paměti, zapomínání a jeho příčiny.
Nové poznatky o mozku přinesly do studia paměti nové objevy. Patří k nim například mentální slovník a sémantická paměť, která je předpokladem pro porozumění a produkci řeči. Jejím protikladem je epizodická paměť, týkající se isolovaných událostí a faktů.
Klíčová slova modulu 4
paměť, kapacita paměti, fáze paměti, modely paměti, ikonická paměť, echoická paměť, krátkodobá paměť, pracovní – operační paměť, dlouhodobá paměť, epizodická paměť, sémantická paměť, pamětní sklad – mentální slovník, teorie interference, ztráta vodítek, amnézie
Odkazy na studijní literaturu
ATKINSONOVÁ, R. L. a kol. Psychologie. Praha: Portál, 2003
CHALUPA, B. Psychologie dnes a zítra. Brno: Newton College, 2005
KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. Praha: Galen, 2005
PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004
Kontrolní otázky
1. Jaký je rozdíl mezi bezděčnou a úmyslnou pamětí?
2. Popište fáze paměti.
3. Uveďte druhy paměti podle smyslových modalit.
4. V čem spočívá sémantická paměť?
5. Jak se liší sémantická a epizodická paměť?
6. Vymezte rozdíly mezi krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou pamětí.
7. Co je uloženo v dlouhodobé paměti?
8. Vysvětlete proces zapomínání.
Modul 5: Psychologie myšlení a tvořivosti
Psychologie myšlení je náročné teoretické téma. Lidským myšlením se odedávna zabývá filozofie a logika, ale také matematika, kybernetika, jazykověda a další vědní disciplíny, které zkoumají jak probíhá proces zpracování a využívání informací. Myšlení je nejsložitější kognitivní proces, jehož obsahem je mentální děj, který nelze přímo pozorovat. Výsledkem myšlení je nový poznatek, nové vědění. To může být správné či vyhovující dané situaci, ale také tomu tak nemusí být.
Nejdůležitějšími nástroji jsou pojmy, které ve zhuštěné schematické formě charakterizují vlastnosti a vztahy věcí, dějů a složek reality. Hlavním přínosem psychologie myšlení se stala analýza procesů usuzování, produktivního myšlení a řešení problémů. Rozlišují se uzavřené problémy s jednoznačným řešením (např. aritmetické problémy) a problémy otevřené, kde není úplně znám předem ani postup, ani konečný výsledek (vědecký problém, architektonický nebo konstruktérský návrh apod.).
Tvořivé myšlení se nezakládá ani na logice ani na pamětních vzorech, vyžaduje nové transformace poznání a nové konstrukce. Jeho důležitým znakem je komplexita, diferenciace a novost řešení. Podstatnou součástí tvořivosti je fantazie, která se podle některých autorů primárně projevuje nejen jako poznání, ale především jako prožitek. Výsledkem fantazie je přetváření minulé zkušenosti a vytváření nových obrazů. Vedle aspektu tvořivosti se fantazie může podílet na řešení vědeckých problémů, uplatňuje se v tvorbě uměleckých děl, snech a snění, které únikem z reálného světa pomáhají člověku zvládnout obtížné situace.
Klíčová slova modulu 5:
myšlení, myšlenkové operace, analýza, syntéza, klasifikace, generalizace, pojmy, soudy, úsudky, usuzování induktivní, deduktivní a analogické, Piagetova koncepce intelektuálního vývoje člověka, problémy uzavřené a otevřené, tvořivost, etapy tvůrčí činnosti, představa a fantazie, fantazie tvořivá a reprodukční, sny, snění
Odkazy na studijní literaturu
CHALUPA, B. Psychologie dnes a zítra. Brno: Newton College, 2005
CHALUPA, B. Tvořivé myšlení. Brno: Barrister a Principal, 2005
PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
Kontrolní otázky
1. Co jsou pojmy a jaké druhy pojmů znáte?
2. Do jakých etap dělil Piaget intelektuální vývoj člověka?
3. Jaké druhy myšlenkových operací znáte?
4. Co se označuje jako problém a jak vznikají problémy v lidském životě?
5. Jaký je rozdíl mezi otevřenými a uzavřenými problémy?
6. Uveďte rozdíly mezi analytickým a tvořivým myšlením a etapy řešení problému.
7. Jaký je rozdíl mezi představivostí a fantazií?
8. Uveďte druhy fantazijní představivosti.
9. Jaký význam má fantazie – imaginace pro tvořivé myšlení a pro lidský život.
Modul 6: Duševní výkonnost člověka – schopnosti, dovednosti, inteligence
V závislosti na rozvoji myšlení se rozvíjí i lidská inteligence. Nejširší vymezení tohoto pojmu podal J. Piaget (1950), který hovořil o inteligenci jako o mentální adaptaci na podněty prostředí. W. Stern (1921) chápal inteligenci jako obecnou schopnost psychického přizpůsobování se člověka novým životním podmínkám a úkolům. D. Wechsler (1948) považuje inteligenci za globální schopnost jedince účelně jednat, rozumně myslet a vypořádat se účinně se svým okolím.
Od 30. let minulého století směřovalo úsilí psychologů k měření intelektových, povahových a motivačních dispozic. K tomuto účelu bylo vyvinuto množství testů a dotazníkových metod, které hledaly exaktní způsob, jak popsat vlastnosti člověka. Velká pozornost byla v tomto směru věnována poznávání duševní výkonnosti – inteligenci. Za znaky inteligentního chování (Eysenck, 1953) je považována: 1. dobrá orientace a dobré myšlení, 2. ostré vnímání a dobrá paměť, 3. koncentrované zaměření na daný objekt činnosti.
Klíčová slova modulu 6:
inteligence, znaky inteligentního chování, vlohy, schopnosti obecné a specifické, inteligenční kvocient, inteligence praktická, teoretická a sociální, inteligence krystalická a fluidní, schopnosti a dovednosti
Odkazy na studijní literaturu
NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 1997
PLHÁKOVÁ, A. Přístupy ke studiu inteligence. Olomouc: UP, 1999
RUISEL, I. Základy psychologie inteligence. Praha: Portál, 2000
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
Kontrolní otázky
1. Vysvětlete pojem inteligence a uveďte znaky inteligentního chování.
2. Jaký je rozdíl mezi vlohami, schopnostmi a dovednostmi?
3. Co měří inteligenční kvocient?
4. Vysvětlete rozdíl mezi inteligencí praktickou, teoretickou a sociální.
5. Na čem je založena inteligence krystalická a na čem fluidní? Kterou inteligenci zvyšujeme školním učením, vzděláváním se?
6. Jaký je vztah mezi úrovní IQ a životní úspěšností, IQ a věkem, IQ a pohlavím, IQ a tvůrčími schopnostmi člověka.
Modul 7: Citový život člověka. Biologický základ citů a jejich sociální formování
City – emoce jako prožívání provázejí veškeré lidské chování. Lze jen těžko odlišit chování „emocionální“ od „neemocionálního“. Emocionalita je chápána jako citlivost vůči situacím, které vzbuzují emoce a je trvalejší vlastností osobnosti. Určuje dynamiku prožívání, tj. citlivost, hloubku prožitku a jeho délku v čase, častost, stálost emocí a přiměřenost emočních reakci dané situace.
Chování a prožívání člověka je neoddělitelné od jeho biologických procesů. Základ citové reaktivity je dán zralostí nervové soustavy člověka a endokrinního systému, tj. činností žláz s vnitřní sekrecí. Výrazu emocí se učíme v průběhu života. Z výrazu tváře druhých lidí dovedeme rozpoznat co právě cítí. Podle situace se však učíme své city skrývat nebo předstírat. Základními city spojenými s biologií člověka jsou strach, úzkost, hněv, zlost, smutek, radost a spokojenost. Složitými sociálními city jsou sebecit, láska a přátelství.
Klíčová slova modulu 7
emoce, emotivita, typy aktivace – útočný a obranný, citové kvality, nižší city – strach, úzkost, hněv, zlost, smutek, radost, spokojenost, vyšší city – etické, estetické, intelektuální, sebecit, láska, přátelství, Sternbergův model dimenzí lásky, Frommova klasifikace druhů lásky.
Odkazy na studijní literaturu
NAKONEČNÝ, M. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000
PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia 2004
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Kompendium obecné a vývojové psychologie. Ostrava: OU, 2004
Kontrolní otázky
1. Vysvětlete biologické pojetí prožívání v podání behavioristů.
2. Uveďte základní vlastnosti citového prožitku.
3. Co označujeme jako citové stavy?
4. Popište základní city spojené s biologií člověka.
5. Vysvětlete genezi vyšších citů a jejich sociální určenost.
6. Jaký máte názor na Sternbergovu teorii dimenzí lásky?
Modul 8: Typy citové aktivity člověka – temperament
Individuální rozdíly ve způsobu prožívání a vzrušivosti nervové soustavy člověka dávají základ povaze citů, která je nazývána temperamentem. Způsob prožívání je nám převážně vrozen. Termín temperament je v psychologii užíván pro označení skupiny vlastností, které vyjadřují citové ladění člověka a jeho převládající náladu.
Jedna z nejstarších temperamentových typologií je připisována řeckým lékařům Hippokratovi a Galénovi. Všimli si, že tutéž situaci lidé mohou prožívat čtyřmi způsoby: veselím, vztekem, smutkem nebo lhostejností. Tyto základní prožitky odvozovali od převahy „šťávy“ v lidském těle a tak vznikla antická typologie sangvinika, cholerika, melancholika a flegmatika.
Rozvoj psychologie jako vědy obnovil zájem badatelů o poznání podstaty prožívání. Temperament je spojován s vlastnostmi stavby a činnosti nervové soustavy (I. V. Pavlov), s primárními a sekundárními funkcemi reagování, tj. impulsivností a vytrvalostí, které jsou charakteristické pro extroverty a introverty (H. J. Eysenck) nebo může souviset i se stavbou těla – konstitucí, jak uvažují ve svých temperamentových typologiích E. Kretschmer a W. H. Sheldon.
Klíčová slova modulu 8:
temperament, cholerik, sangvinik, flegmatik, melancholik, typ nervové soustavy, slabý, silný vyrovnaný pohyblivý, silný vyrovnaný nepohyblivý, silný nevyrovnaný, introvert, extrovert, neuroticismus, typ cyklotymní, schizotymní viskozní, typ viscerotonní, somatotonní a cerebrotonní.
Odkazy na studijní literaturu
NAKONEČNÝ, M. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000
NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: Academia, 2002
SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister a Principal, 2002
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Kompendium obecné a vývojové psychologie. Ostrava: OU, 2004
Kontrolní otázky
1. Jak souvisí temperament se základními dimenzemi prožívání a chování?
2. Popište antickou temperamentovou typologii.
3. Co tvoří stavební prvky nervové temperamentové typologie?
4. Z čeho vycházel Eysenck při konstrukci dvojdimenzionální temperamentové typologie?
5. Jak může souviset konstituce s temperamentem?
Modul 9: Motivační zaměřenost chování
Chceme-li porozumět chování lidí, pochopit a umět předvídat do budoucnosti, jak budou za určitých okolností jednat, ptáme se, co chtějí. Příčiny či důvody lidského chování, které mu dávají psychologický smysl, jsou nazývány motivy. Určují směr a intenzitu chování. V užším smyslu vyjadřují motivy vědomé záměry nebo vědomé cíle jednání, v širším smyslu vyjadřují cíle chování vůbec, tedy i ty, které si zcela neuvědomujeme.
Pojem psychologické příčiny je však významově širší než pojem motivace. Konkrétní chování je určováno více motivy, které vytváří dlouhodobou zaměřenost na určité cíle snažení člověka. Obsah zaměřenosti tvoří potřeby, zájmy, postoje, hodnoty a hodnotová orientace.
Klíčová slova modulu 9:
motiv, motivace, cíle jako motivy, potřeby jako motivy, klasifikace potřeb: Adlerův model, Maslovův hierarchický model, Kaverinův model potřeb jako indikátor sociální zralosti, Madsenův model primárních a sekundárních potřeb, zájem, záliba, klasifikace a vlastnosti zájmů
Odkazy na studijní literaturu
NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského jednání. Praha: Management Press, 1997
NAKONEČNÝ, M. Psychologie motivace. Praha: Academia, 1997
NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: Academia, 2002
SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister a Principal, 2002
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Kompendium obecné a vývojové psychologie. Ostrava: OU, 2004
Kontrolní otázky
1. O čem vypovídá motivační proces?
2. Uveďte alespoň dvě klasifikace potřeb a porovnejte je.
3. Jaký je význam incentiv pro rozvoj motivace chování?
4. Vymezte pojmy motiv: zájem: záliba a jejich podíl na zaměřenosti chování.
5. Čím jsou zájmy determinovány?
6. Uveďte jednu klasifikaci zájmů.
Modul 10: Postoje a hodnotová orientace
Motivy utvářejí určité komponenty, které člověka stimulují jednat za určitých okolností určitým způsobem. Děje se tak vlivem učení, a to na základě získaných osobních zkušeností nebo přijímáním hotových motivačních procesů, které jsou prezentovány společností. Prostřednictvím malých sociálních skupin, institucí, médií apod. Tyto naučené motivační dispozice bývají označovány jako postoje. Postoj představuje pohotovost reagovat určitým způsobem na určitý motivačně významný podnět. Postoje regulují lidské chování z hlediska jeho obecného zaměření. Postoj dává orientační odpověď a disponuje tak jedince k jednání v určitém směru.
Každý člověk má svůj systém postojů, tzn. že jeho jednotlivé postoje jsou určitým způsobem uspořádány. Komplexní postoje mají tři složky: kognitivní (hodnocení), emotivní (sympatie x odpor) a snahovou (odpovídající jednání). Zobecněním snahových tendencí člověka se utváří jeho hodnotová orientace – osobní ideologie, tj. subjektivní pojetí a hodnocení světa a života.
Klíčová slova modulu 10:
postoj, složky postoje, utváření postojů a jejich změny, předsudky, postojové trsy, hodnota, hodnotová orientace, klasifikace hodnot podle Rogerse, Morrise, Frankla a Sprangera, osobní význam hodnot
Odkazy na studijní literaturu
NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského jednání. Praha: Management Press, 1994
NAKONEČNÝ, M. Psychologie motivace. Praha: Academia, 1997
NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: Academia, 2002
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Kompendium obecné a vývojové psychologie. Ostrava: OU, 2004
Kontrolní otázky
1. Uveďte vztah motivu a postoje.
2. Popište strukturu postoje.
3. Jak se utvářejí postoje a jaké jsou možnosti jejich změny? Co je „bumerangový efekt“?
4. Co jsou předsudky?
5. Jaký význam mají postoje na chování jedince?
6. Jak se utváří hodnotová orientace?
7. Uveďte některou klasifikaci hodnot.
Modul 11: Chování v náročných situacích
Pro lidské chování je typické, že se různé motivy a potřeby často dostávají do střetu – konfliktu. Konflikty jsou východiska pro duševní pohyb a mají proto značný psychologický význam. V kulturách, kde například děti nemusí překonávat různé překážky, jsou vychovávány bez zábran, vývojově stagnují. V konfliktní situaci se musí člověk rozhodnout pro nějaké řešení. Neřešený konflikt vede k psychickému traumatu, nejčastěji neurotizaci jedince.
Člověk, který je motivován pro určitý cíl, nemusí být vždy úspěšný. Situace, v níž je nějakým způsobem blokováno dosažení cíle, bývá označována jako frustrace. Nejčastějšími frustracemi v životě člověka je nemožnost dosáhnout vytouženého cíle, znemožnění plnění závazků, okolím vyvolávané pocity neschopnosti a nedůvěry, různé zákazy, tresty, omezení. Frustrační situace může vést k dezorientaci člověka. Hledání náhradních řešení, vyrovnávání se s takovou situací vlastní aktivitou vytváří zvýšenou odolnost k zátěžovým situacím - frustrační toleranci, která zvyšuje individuální kapacitu jedince odporovat frustraci bez neúspěchu v psychologické adaptaci.
Masivní, vyhrocená frustrace bývá označována jako stres. Termín vyjadřuje silnou zátěžovou situaci, na niž i při vysoké motivaci je adaptace těžká nebo nemožná.
Klíčová slova modulu 11:
konflikt, klasifikace konfliktů podle Lewina, frustrace, deprivace, frustrační tolerance, agrese, autoagrese, kompenzace, racionalizace, regrese, stres, fáze reakce na stres, eustres, distres.
Odkazy na studijní literaturu
KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Vzpoura deprivantů. Praha: Galen, 1996
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001
NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 1997
SELYE, H. Život a stres. Bratislava: Obzor, 1978
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
Kontrolní otázky
1. Co je podstatou konfliktu a jaký význam mají konflikty v životě člověka?
2. Uveďte klasifikaci konfliktů podle Lewina.
3. Jaký je vztah cíle a frustrovaného chování?
4. Jaké znáte reakce na frustraci?
5. Co je frustrační tolerance?
6. Co znamená stres? Popište reakci organismu na stresovou situaci.
7. Jaký je rozdíl mezi eustresem a distresem?
Modul 12: Zhodnocení osobnosti – charakter a vůle
Výsledkem aktivity člověka je utváření určitých profiteujících vlastností osobnosti, které jsou označovány jako charakter. Termín je odvozen z řeckého slova, které znamená vrývat. Jde tedy o něco vytvořeného, čím je jedinec poznamenán. Struktura charakterových vlastností souvisí s etickou kulturou osobnosti. Mluvíme-li o charakteru, vyslovujeme hodnotící soudy. V tomto smyslu znamená charakter zhodnocení osobnosti.
Téma charakteru je v psychologii spojováno se zaváděním normativních hledisek. Etickými hledisky se však problematika charakteru nevyčerpává. Existují charakterové vlastnosti, které jsou eticky neutrální (vytrvalost, přesnost, cílevědomost). Charakter podstatně formují individuální zkušenosti jedince, které jako celek tvoří psychologický svéráz člověka. Jádrem charakteru je vůle, která představuje míru kontroly chování jedincem.
Klíčová slova modulu 12:
charakter, formování charakteru, mravní postoje jedince, sebehodnocení a sebepojetí, vůle, funkce vůle, volní akt, síla vůle, vlastnosti vůle, normativní pojetí charakteru, typy charakteru
Odkazy na studijní literaturu
HASS, A. Morální inteligence. Praha: Academia, 1997.
HEIBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. Praha: Portál, 1997.
NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 1997
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
Kontrolní otázky
1. Jak se utváří charakterové vlastnosti?
2. Proč je charakter považován za zhodnocení osobnosti člověka?
3. Uveďte kriteria klasifikace charakterových vlastností.
4. Jaký je vztah charakteru a osobní morálky?
5. Co si představujete pod termínem „síla vůle“?
6. Jakou funkci má vůle ve struktuře charakteru?
Modul 13: Psychologické výzkumné metody
S výsledky kteréhokoliv vědního oboru se můžeme seznámit, aniž se zajímáme o metody, kterých tento obor používá. K hlubšímu poznání duševního života člověka je však třeba, abychom si o každém poznatku vytvořili představu, jak byl získán. Každá věda je založena na sbírání dat a jejich studiu, které umožňuje jejich popis, třídění a systematiku. Stejně jako ostatní vědní obory psychologie jednak sbírá fakta, jednak je vyhodnocuje.
Metodika psychologie obsahuje metody výzkumné a diagnostické. Metody výzkumné zahrnují všechny základní metody používané ostatními vědními disciplínami (pozorování, experiment, dotazník, rozhovor, rozbor a popis produkce, komparace apod.). Metody diagnostické zjišťují aktuální duševní stav. Je možné rozdělit je na metody (testy) výkonové a projektivní.
Klíčová slova modulu 13:
pozorování, introspekce, extrospekce, experiment laboratorní a přirozený, rozhovor, dotazník anamnestický, zájmový a osobnostní, testy inteligence, projekční testy
Odkazy na studijní literaturu
ATKINSONOVÁ, R. L. a kol. Psychologie. Praha: Portál, 2003
SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister a Principal, 2002
SVOBODA, M. Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál, 1999.
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života člověka. Olomouc: UP, 2004
Kontrolní otázky
1. Které požadavky musí pozorování splňovat, aby bylo považováno za výzkumnou metodu?
2. V čem spočívá podstata experimentu? Je experiment v psychologii oprávněn?
3. Jaké jsou možnosti a úskalí rozhovoru pro získání poznatků psychologie.
4. Jaké jsou nejčastější druhy dotazníků v psychologii.
5. Jaký je rozdíl mezi výkonovými a projekčními testy?
Žádné komentáře:
Okomentovat